Jazyk a pravopis
Závěrečná VŠ práce je prací odbornou a proto nutné ji psát odborným jazykem. Při psaní odborných textů se používá
· autorský plurál co je 1. osoba čísla množného („V praxi se nám osvědčilo…“)
· neosobní vyjadřování tzv. pasivní konstrukce („V praxi se osvědčilo …“)
· 1. osoba čísla jednotného („V praxi se mi osvědčilo…“)
Podmínkou zůstává to, aby v celé práci se styl neměnil.
V textovém editoru je možné natavit všechny dané atributy vhodné pro zpracování závěrečné práce.
-i, -í, -y, -ý a slova vyjmenovaná
Prioritně platí, že -y, -ý píšeme po tvrdých souhláskách h, ch, k, r a po d-, t-, n- (pokud označují tvrdé souhlásky); obvykle platí, že -i, -í píšeme po ž-, č-, š-, ř-, j-, c-.
B: být, bydlit, obyvatel, byt příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, (babyka), Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Hrabyně
Pozor na slova: být (jsme) - bít (tlouci), nabýt (jmění) - nabít (pušku), dobýt (zmocnit se) - dobít (baterii), býlí (plevel) – bílí (barva), bydlo (příbytek) – bydlo (tyč), přibýt (přicestovat) - přibít (přitlouct), ubýt (zmenšit se) – ubít (usmrtit)
L: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys), Lysý, Lysolaje, Volyně
Pozor na slova: líčený (děj) – lýčený (z lýka), vyplývat (z něčeho) – vyplivat (něco někam), lyska (pták, lysina) – líska (keř), lišej, lišaj, lísat se, mlít
M: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, (mýto, mykat, mys, sumýš), Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice
Pozor na slova: mi (3. pád JÁ) – my (1. osoba č. mn.), mýt (čistit) - mít (vlastnit), rozdmýchavat (rozfoukávat) - rozmíchávat
P: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj), Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely
Pozor na slova:
pýcha – pichá, pysky (rty) – pisk (pískot), pyl (z květů) . pil (tekutinu), slepýš (plaz) – slepíš (lepidlem)
S: sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat, Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov
Pozor na slova: syrý (syrový, vlhký) - sirý (osiřelý), sypat (písek) – sípat (chrapot), sýrový (ze sýru) – sírový (ze síry – prvku), sirotek, sirup
V: vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý-, (vykat, vyza, cavyky), Vysočany, Vyšehrad, Vyškov
Pozor na slova: výr (pták) - vír (točivý pohyb vody, vzduchu), výskat (ve vlasech) - vískat (ve vlasech), výt (pes) - vít (vinout), výška (vysoký) - vížka (malá věžička), zvykat si (přivykat na něco) – zviklat (znejistět)
Z: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně
Pozor na slova: brzy - brzičko, nazývat (jménem) - nazívat (hodně zívat)
bje, vje, bě, vě, pě
bje a vje píšeme ve slovech, ve kterých se po předponách ob- a v- objeví skupina je- (např. ob-jednávat, v-jem), v ostatních případech napíšeme bě, vě (vědec).
pě se píše vždy bez j.
mě, mně
mně píšeme vždy v kořenu slova (město)
Ve slovesných tvarech nám pomůže podoba varu 3. os. j.č. přítomného času.
2. a 4. pád zájmena já je mě
3. a 6. pád zájmena já je mně
-u -ú, -ů
Pro u platí, že se užívá v běžných českých slovech s krátce znějícím u (studna) a ve slovech přejatých zakončených příponou -ura (literatura)
Pro ú platí , že se užívá na začátku slov (úl), po předponě a na začátku druhé části složených slov (zúžit), v citoslovcích (cukrú), ve slově ocún, v některých slovech přejatých (skútr)
Pro ů platí , že se užívá uvnitř slova (kůň), v koncovkách (bratrův)
-ící, -icí
Přídavné jméno účelové má koncovku -icí, přídavné jméno vztahující se k probíhající činnosti má koncovku -ící.
Některá podstatná jména mají dva rody (masculinum a feminimum).
s, se, z, ze
Platí:
předložky s, se, z, ze se pojí následně
· genitiv tj. 2. pád je spojen se souhláskou z, ze (ptáme se „kdo s koho?“)
· se 4. pádem - akuzatiem (ptáme se „koho, co“), se pojí předložka s, se; vyskytuje se pouze v knižních výrazech (být s to, kdo s koho)
· instrumentál tj. 7. pád je spojen se spoluhláskou s, se (ptáme se „s kým, s čím?“)
předpony s, se, z, ze se pojí následně
· u vyjádření směru z hora dolů, z povrchu pryč, směrování na jedno místo či k sobě píšeme s-, se-
· z-, ze- píšeme u sloves, kde vyjadřujeme prostorovou dokonavost (zpozorovat), změnu stavu (zdokonalit se)
Souhláska s
se píše vždy ve slovech zakončených na -ismus (kapitalismus), ve slovní skupině, kde je psaní s prostě dané (disertace, diskuse) a v skupině slov, kde se ne jen píše, ale v některých pádech i vyslovuje (impuls).
Použití zkratek
Použití ale i vytváření zkratek se musí řídit zásadou pochopení. V zásadě se zkratky vytvářejí z prvního písmena slova či slovního spojení a ukončují se souhláskou. Ukončují se tečkou. Není vhodné za zkratku zvolit si první a poslední písmeno slova (např. pí co často nahrazuje slovo paní).
Závěrečná VŠ práce je prací odbornou a proto nutné ji psát odborným jazykem. Při psaní odborných textů se používá
· autorský plurál co je 1. osoba čísla množného („V praxi se nám osvědčilo…“)
· neosobní vyjadřování tzv. pasivní konstrukce („V praxi se osvědčilo …“)
· 1. osoba čísla jednotného („V praxi se mi osvědčilo…“)
Podmínkou zůstává to, aby v celé práci se styl neměnil.
V textovém editoru je možné natavit všechny dané atributy vhodné pro zpracování závěrečné práce.
-i, -í, -y, -ý a slova vyjmenovaná
Prioritně platí, že -y, -ý píšeme po tvrdých souhláskách h, ch, k, r a po d-, t-, n- (pokud označují tvrdé souhlásky); obvykle platí, že -i, -í píšeme po ž-, č-, š-, ř-, j-, c-.
B: být, bydlit, obyvatel, byt příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, (babyka), Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Hrabyně
Pozor na slova: být (jsme) - bít (tlouci), nabýt (jmění) - nabít (pušku), dobýt (zmocnit se) - dobít (baterii), býlí (plevel) – bílí (barva), bydlo (příbytek) – bydlo (tyč), přibýt (přicestovat) - přibít (přitlouct), ubýt (zmenšit se) – ubít (usmrtit)
L: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys), Lysý, Lysolaje, Volyně
Pozor na slova: líčený (děj) – lýčený (z lýka), vyplývat (z něčeho) – vyplivat (něco někam), lyska (pták, lysina) – líska (keř), lišej, lišaj, lísat se, mlít
M: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, (mýto, mykat, mys, sumýš), Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice
Pozor na slova: mi (3. pád JÁ) – my (1. osoba č. mn.), mýt (čistit) - mít (vlastnit), rozdmýchavat (rozfoukávat) - rozmíchávat
P: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj), Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely
Pozor na slova:
pýcha – pichá, pysky (rty) – pisk (pískot), pyl (z květů) . pil (tekutinu), slepýš (plaz) – slepíš (lepidlem)
S: sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat, Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov
Pozor na slova: syrý (syrový, vlhký) - sirý (osiřelý), sypat (písek) – sípat (chrapot), sýrový (ze sýru) – sírový (ze síry – prvku), sirotek, sirup
V: vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý-, (vykat, vyza, cavyky), Vysočany, Vyšehrad, Vyškov
Pozor na slova: výr (pták) - vír (točivý pohyb vody, vzduchu), výskat (ve vlasech) - vískat (ve vlasech), výt (pes) - vít (vinout), výška (vysoký) - vížka (malá věžička), zvykat si (přivykat na něco) – zviklat (znejistět)
Z: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně
Pozor na slova: brzy - brzičko, nazývat (jménem) - nazívat (hodně zívat)
bje, vje, bě, vě, pě
bje a vje píšeme ve slovech, ve kterých se po předponách ob- a v- objeví skupina je- (např. ob-jednávat, v-jem), v ostatních případech napíšeme bě, vě (vědec).
pě se píše vždy bez j.
mě, mně
mně píšeme vždy v kořenu slova (město)
Ve slovesných tvarech nám pomůže podoba varu 3. os. j.č. přítomného času.
2. a 4. pád zájmena já je mě
3. a 6. pád zájmena já je mně
-u -ú, -ů
Pro u platí, že se užívá v běžných českých slovech s krátce znějícím u (studna) a ve slovech přejatých zakončených příponou -ura (literatura)
Pro ú platí , že se užívá na začátku slov (úl), po předponě a na začátku druhé části složených slov (zúžit), v citoslovcích (cukrú), ve slově ocún, v některých slovech přejatých (skútr)
Pro ů platí , že se užívá uvnitř slova (kůň), v koncovkách (bratrův)
-ící, -icí
Přídavné jméno účelové má koncovku -icí, přídavné jméno vztahující se k probíhající činnosti má koncovku -ící.
Některá podstatná jména mají dva rody (masculinum a feminimum).
s, se, z, ze
Platí:
předložky s, se, z, ze se pojí následně
· genitiv tj. 2. pád je spojen se souhláskou z, ze (ptáme se „kdo s koho?“)
· se 4. pádem - akuzatiem (ptáme se „koho, co“), se pojí předložka s, se; vyskytuje se pouze v knižních výrazech (být s to, kdo s koho)
· instrumentál tj. 7. pád je spojen se spoluhláskou s, se (ptáme se „s kým, s čím?“)
předpony s, se, z, ze se pojí následně
· u vyjádření směru z hora dolů, z povrchu pryč, směrování na jedno místo či k sobě píšeme s-, se-
· z-, ze- píšeme u sloves, kde vyjadřujeme prostorovou dokonavost (zpozorovat), změnu stavu (zdokonalit se)
Souhláska s
se píše vždy ve slovech zakončených na -ismus (kapitalismus), ve slovní skupině, kde je psaní s prostě dané (disertace, diskuse) a v skupině slov, kde se ne jen píše, ale v některých pádech i vyslovuje (impuls).
Použití zkratek
Použití ale i vytváření zkratek se musí řídit zásadou pochopení. V zásadě se zkratky vytvářejí z prvního písmena slova či slovního spojení a ukončují se souhláskou. Ukončují se tečkou. Není vhodné za zkratku zvolit si první a poslední písmeno slova (např. pí co často nahrazuje slovo paní).
Žádné komentáře:
Okomentovat